Chov křečíka Roborovského
UBIKACE
Pro křečíky Roborovského je lepší terárko nebo box než klec. Jsou extrémně hrabaví (v přírodě si hrabou hluboké nory), takže piliny (nebo jiná podestýlka) by lítaly z klece jedna radost. Další nevýhodou pořízení klece pro křečíka Roborovského je fakt, že neradi šplhají, ale naopak velmi rádi běhají. Proto budou radši, když jim dopřejete rozsáhlejší plochu pro běhání (minimálně 50 x 30 cm). Členitost klece do výšky nevyužijí, pokud ve výšce nebudou rovnější plochy v podobě nějakých pater, ale když jim poskytnete větší, ale klidně nižší terárko, budou spokojení.
Vybavení terárka:
Podestýlka - jako podestýlku můžeme použít neprašné hobliny, peletky, kukuřičnou podestýlku nebo i jiné druhy. Nejlepší je zkusit co bude Vám i Vašemu křečíkovi nejvíce vyhovovat. Podestýlka by se však měla 1x za týden až dva týdny vyměnit za novou.
Domeček - Roboráčci jsou malincí křečíci, takže jim stačí i menší domeček, ale pokud chcete chovat páreček, tak musíte počítat s přírůstkem a tedy i místem navíc v domečku.
Pitítko - křečíci se už jako mimča, která sotva vylezou z hnízda dokáží obsloužit u pitítka, takže není nutné je to nějak učit. Vhodná jsou skleněná i plastová pitítka.
Tunely - křečíci jsou od přírody "tuneláři", takže pokud jim vytvoříte systém chodbiček z ruliček od toaletního papíru, budou nejspokojenější křečíci na světě :-). Takové chodbičkové bludiště se dá částečně zanořit i do podestýlky a vůbec si s tím můžete různě vyhrát.
Krmítko - miska na zrní a doplňky potravy je velmi vhodná i přesto, že si křečíci potravu budou skladovat nejspíš v některém rohu nebo přímo v domečku
Písek pro činčily - po několika měsících bez koupacího písku se může stát, že budou křečíci vypadat jako by byli na hřbetě mokří nebo mastní, ve skutečnosti ale mokří nejsou. Stačí jim dopřávat koupel v písku pro činčilky a křečík bude zase vypadat jako dřív. Je dobré mít písek v nějaké misce s vyššími okraji, protože při "koupání" a hrabání by písek vysypával
Záchod - křečíci chodí většinou na záchod do jednoho rohu terárka nebo do písku, takže se znečištěná místa potom velmi snadno čistí. Můžete koupit i speciální záchůdek pro křečky a zkusit, jestli ho budou Vaši křečíci používat. Ne všichni ho ale budou používat správně. Může se stát, že si z něj udělají zásobárnu jídla nebo domeček. Je dobré do něj hned vložit trošku počůrané podestýlky už z dřívějška, aby pochopili, k čemu se ta nová věc používá, ale úspěch není vždy zaručen.
Kolotoč - jelikož křečíci milují běhání, je dobré aby měli k dispozici kolotoč. Musí to být ale takový kolotoč, do kterého se jim nebudou zaplétat nožky a nebude hrozit, že zatímco se "kolotočuje" jeden křečík, tak při pokusu druhého křečíka se do zábavy v kolotoči připojit, dojde k jeho skřípnutí mezi kolečkem a opěrou kolotoče. Taková nehoda může skončit i smrtí.
POVAHA
V každé literatuře se o křečíkovi Roborovského píše, že jde o velmi plaché zvíře. Z vlastních zkušeností to mohu potvrdit, ALE .... Pokud se křečíkovi věnujete už od mala a berete ho do rukou často, křečík si zvykne natolik, že se sice nebude chtít nechat chytit v terárku (většinou se nenaučí sám vylézt na ruku), ale jakmile ho vezmete do ruky, bude klidný a nechá se hladit. Ne nadarmo se jim ale přezdívá "turbo" křečci, proto je dobré, aby měli možnost vybít přebytečnou energii ve vhodném kolotoči. Jako u všech druhů jsou mezi křečíky Roborovskými jedinci klidnější a jedinci energičtější. Nestává se ale, že by křečíci Roborovského byli kousaví nebo jinak agresivní a to ani u jedinců, kteří nejsou dobře ochočení.
ROZMNOŽOVÁNÍ KŘEČÍKA ROBOROVSKÉHO
Křečíky většinou chováme pohromadě ve skupině samec + jedna nebo dvě samice a z toho důvodu si často ani nevšimneme, že samička byla nakryta, dokud není několik dní před porodem, kdy má velké bříško. Nebo se o nových přírůstcích dozvíme až když na nás křičí z hnízda.
Pokud chceme křečíky rozmnožovat, měli bychom si předem připravit alespoň dvě další terária nebo klece, abychom mláďata mohli po čtyřech až pěti týdnech rozdělit podle pohlaví kvůli nechtěnému a zbytečnému spojení.
"Robo křečíky" bychom měli zkoušet rozmnožovat až ve věku 4 měsíců i přesto, že pohlavně dospělí jsou již od pěti týdnů věku. Po nakrytí samičky samcem musíme počkat přibližně 21 dní, než dojde k porodu. Ten probíhá většinou brzy ráno, ale není to pravidlem. Samička rodí 2-6 mláďat, maximálně 10, bradavek má však jen 8, ale i přesto se dokáže postarat i o větší počet mláďat. Ta jsou holá, slepá, hluchá neschopna se sama zahřát. Bez matčiny péče nejsou schopna sama vylučovat. Samička proto mláďatům olizuje bříška, aby se tak dala potrava ve střevech do pohybu. Pokud se narodí mláďat víc vyvíjí se pomaleji než když jich je méně. Postupný vývoj mláďat si můžete prohlédnout na tomto odkazu. Mláďata bývají samostatná ve věku 4 týdnů. Často se uvádí, že samce můžete nechat se samicí i po porodu. Podle mých zkušeností to ale není dobrý nápad. Ne že by se sameček nestaral o mladé nebo je ohrožoval, ale jde o to, aby znovu nenakryl samici. Představte si, jaké to pro ni musí být, když kojí 7 mrňousků a při tom ji mimča dávají hodně zabrat a navíc by čekala třeba dalších 6, která by se narodila když by ještě ten předchozí vrh nebyl ani odstaven. V takovém případě by se pak musel oddělit první vrh od matky, aby ten druhý měl vůbec šanci přežít, protože mláďátka z prvního vrhu se stále ještě mohou dožadovat mateřského mléka a sotva narozená miminka by jim nemohla konkurovat.
Ve 4-5 týdnech už jsou mimča naprosto soběstačná a je dobré je rozdělit podle pohlaví (případně nechat mladé samičky ještě nějakou dobu s matkou), protože zde nehrozí riziko neplánovaného otěhotnění samičky.
Samečka je možné vrátit k samičce po oddělení dcer a cca po 2 měsících od předchozího porodu, aby měla možnost před dalším vrhem nabrat sílu.