O chovu

    KŘEČÍK ČÍNSKÝ  (Cricetulus griseus)

    Tento druh křečíka je v českých chovem neprávem opomíjený. Není příliš známý a oblíbený mezi chovateli asi hlavně proto, že se zatím neobjevilo dostatek barevných mutací, které by jeho chov možná trochu více povzbudily. Každopádně, pokud si křečíka čínského pořídíte, budete v něm mít určitě velkého mazla. Jejich velká výhoda je v tom, že tito křečíci nekoušou, ani když nejsou ochočení a na ruce je může mít, pozorovat a hladit i malé dítě, protože se svými packami a ovíjivým ocáskem se na ruce snadno udrží.

    Křečík čínský pochází ze severovýchodní Číny. První zaznamenané chovy v laboratořích jsou známé z roku 1919. Jako domácí mazlíček se začal objevovat až v druhé polovině 20. století.

    Velikostně se pohybuje mezi 10 (spíše samice) - 12 (samci) cm, má delší ocásek než ostatní křečíci (2 cm), ale přesto ne tak dlouhý, jako myši. Váha se pohybuje mezi 30 - 45 g. Tělo je dlouhé a štíhlé, nikoliv však příliš vyhublé. Hlava je trojúhelníkového tvaru na krátkém krku. Nohy jsou krátké a jsou schopni je pretáčet tak, aby se lépe udrželi při šplhání. Chodidla jsou dobře osrstěná. Oči jsou černé a větší, nikoli vypoulené, uši malé a kulaté.

    Tito křečíci se dožívají poměrně vysokého věku ve srovnání s ostatními křečky a křečíky, tedy mezi 3 - 4 roky.

    Barevná škála není příliš bohatá a možná proto si u chovatelů ještě nezískal tu pravou oblibu. Dnes existují křečíci čínští ve zbarvení aguti, dominantně tečkovaný, bílý s černýma očima, strakatý a bílý s hřbetním pruhem. Více o barevných mutacích na této stránce. V České republice jsou bohužel zatím jenom aguti a dominantně tečkovaní křečíci čínští.

    Povahově jsou křečíci čínští velmi milí a k majiteli poměrně přítulní. S odstavenými mláďaty může být potíž v tom, než si zvyknou na nové prostředí a nový režim bez sourozenců a matky, že mohou být trošku skákaví, a je proto dobré se s nimi učit zacházet nejlépe nad postelí. Kdyby vyskočili z ruky, spadnou do měkkého, nic se jim nestane a nebudou mít z toho tak velké trauma. Jakmile si mláďata zvyknou, rádi prosedí dlouhé chvíle na ruce nebo lezou kam jim dovolíte, tedy i do rukávu nebo mezi prsty apod.

    Společný chov není příliš vhodný, ale je možné chovat pohromadě mláďata stejného pohlaví, dokud se u mich nzačne projevovat teritoriální chování. Pro každého křečíka čínského byste tedy měli mít připravenou samostatnou ubikaci. Pokud chcete přecijenom chovat dva křečíky pospolu, je dobré si zvolit buď stejné pohlaví a velkou ubikaci, aby se křečíci nemuseli hádat o teritorium nebo pár, kdy se osvěčilo spojit mladé (max. 2 měsíce staré křečíky) dohromady v brzkém věku. Reálná by mohla možná být také obava o zabřeznutí mladé samičky příliš brzy, ale tento způsob je vyzkoušený zahraničními chovateli a i já osobně s ním mám své zkušenosti, že pokud, jsou zvířata opravdu společně od odstavu, začnou se rozmnožovat až ve 4 měsících věku. Problém by byl, kdybyste příliš mladou samičku chovali s již dospělým samečkem. Ten by ji nakryl hned jak by dostal příležitost a samička by tak mohla mít velké problémy s porodem mladých a i s vlastním vývojem. Často se také stává, že i přestože jsou an sebe zvířata od malinka zvyklá, tak v obdobíbřezosti začne samička samečka napadat a ošklivě ho kouše nad ocáskem a zadečku. Pokud se toto stane, je nejlepší volbou samečka oddělit, aby měla obě zvířata klid a zbytečně se nestresovala.
 Nejlepší způsob chovu je ovšem chov po jednom, kdy si teritoriální samičky žijí po svém a samečci také. Jsou to zvířata od přírody teritoriální vůči jedincům vlastního druhu. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že samostatný chov křečíků je prospěšný i pro jejich pohodlí a pohodu a křečíci dosahují také větších váhových přírůstků. K rozmnožování je můžete dát dohromady na několik dní do společné ubikace s dostatkem plochy a úkrytů, aby se mohl sameček samičce schovat, pokud by nebyla zrovna v říji (1x za 4 dny) a byl před jejími zoubky v bezpečí.

Každý křečík je ale v povaze originál, a proto není snadné aplikovat nějaký způsob chovu, který má jeden chovatel vyzkoušený, na každém dalším chovu. Při společném chovu by měl být ale majitel vždy připraven v případě častějšího projevování agrese zasáhnout a zvířata oddělit.

Jak křečíka čínského ubytovat? Ať už křečíka ubytujete v teráriu, kleci (pozor na rozteč mříží, aby křečík neutekl) nebo boxu, vždy by měl mít dostatek místa ke šplhání, ve kterém se poměrně hodně vyžívá a ke kterému je dobře uzpůsobený. V ubikaci by nemělo chybět pitítko, miska na krmení a materiál na hnízdo (např. papírové kapesníky natrhané na pásky) a nějaké hračky (třeba ruličky od toaletního papíru, které simulují nory pod zemí). Jako podestýlku můžete používat dřevěné pelety, které dobře pohlcují pachy, nepřašné hobliny, ale i dřevěné štěpky, které velmi dobře vypadají. Křečíci se také občas rádi vykoupají v pískové lázni. Nesmí se namáčet vodou, tak jako očistu praktikují koupel v písku pro činčily. Je dobré umístit do klece také kolotoč, ale nejlépe s plným dnem, nebo alespoň s vypletem tvrdým papírem, aby křečíkům nepropadávaly nožky a neodírali si je tak.

"Číňánci" se živí různými semeny, výhonky rostlin, ale třeba i hmyzem. Je dobré mu proto doplňovat klasickou směsku pro křečky (pšenice, slunečnice, proso, dýně, kukuřice ...) senem, čerstvou zeleninou (ovoce se příliš nedoporučuje, kvůli možnosti rozvoje cukrovky). Bílkoviny je dobré podávat v podobě tvrdého sýra, bílého jogurtu, tvarohu, granule pro psy nebo kočky (dobře si na nich také brousí zoubky), kousek vařeného nesoleného kuřecího masa apod, je možné také koupit červíky, ale ne každý je ochoten je doma skladovat. V době březosti a kojení mláďat je dobré přidávat bílkovin větší množství.

Pokud chováte křečíky čínské i s cílem jejich rozmnožování bude se Vám hodit několik následujích informací. Pohlavně křečíky čínští dospívají kolem 5 týdnů věku, takže už v této době by měli být odděleni mladí samečci od samiček, aby nedošlo k nechtěnému oplození. Jak poznat samičku od samečka naleznete zde. Často se stává, že samičky (spíše starší) napadají mladší samečky, proto je dobré mít k mladší samičce staršího samečka nebo chovat mladý pár sestavený již po dostavu od matky. Je možné, že by však mohlo dojít k příliš brzké březosti samičky, ale podle zahraničních chovatelů i z mých zkušeností je to dobrá metoda a pár se stejně začne rozmnožovat až po 4 měsících věku. Pokud byste ovšem začali chovat mladičkou samičku se starším samečkem, tak ten by na nic nečekal a mláďátek byste se dočkali velmi brzy, proto by se mělo v tomto případě počkat spíš než samička doroste do 4 měsíců a bude opravdu připravená mít potomky. Je také možné zkoušet podobně jako u křečků syrských chov odděleně a samici k samci (nikdy ne naopak) dávat na chvíli ve večerních hodinách (nejlépe kolem 20. hodiny), protože jedno za 4 dny má samička říji a samečka je ochotná přijmout a nechat se nakrýt. Po nakrytí (někdy až za několik dní) bývá ovšem občas samička náladová a kvůli nervozitě z březosti může samečka ošlivě pokousat, proto by se měl sameček po dobu březosti spíš oddělit od samičky nebo mít opravdu prostornou a členitou ubikaci, aby se měl sameček kam schovat.

    Březost u samic trvá 18 - 21 dní, přičemž zvětšené bříško je možné pozorovat až několik dní před porodem (záleží také na počtu mláďat). Samička porodí 2 - 12 mláďat, která se poměrně rychle vyvíjejí. O vývoji mláďat více zde. Pokud nechcete, aby samička hned po porodu opět zabřezla (věřte, že pro samičku by to bylo velmi vysilující), oddělte samce hned jak uvidíte, že samičce roste bříško nebo nejpozději v den porodu. Samička se o mláďata stará 4 týdny a je dobré, aby měla v tuto dobu stále zvýšený příjem bílkovin a dostatek vody, aby měla dostatek mateřského mléka a mláďata tak rostla do krásy a byla velká a silná. Ve věku 4 týdnů se mladíí samečci oddělí od samiček a matky. Mladé samičky mohou ještě chvíli zůstat s matkou.